Izabela, královna Jezábel

Izabela

která dnes slaví svůj svátek v občanském kalendáři, je španělskou obdobou jména Alžběta. Můžeme ji psát také Isabela a v historické literatuře najdeme i Isabellu. Doslovný překlad jména je "můj Bůh je přísaha". Někdo však uvádí, že základem jména je starozákonní Izabel, v českých překladech známá jako Jezabel, což znamenalo "krásná". Snad proto nosilo jméno Izabela mnoho krásných a ohnivých španělských a portugalských královen.

královna Jezábel

Mezi postavami Starého zákona je Jezábel modelem nejzhoubnější ženy. Stala se osudnou nejen svému muži, nýbrž i celému národu.

Byla pohankou a po boku svého manžela, izraelského krále, se stala velmi významnou osobností.

Král Achab byl slaboch, který se kvůli této vlastnosti za krále ani nehodil. Bylo možné ho velmi lehce ovlivnit, byl bezpáteřní, bez vědomí vlastní zkaženosti a hříšného jednání. A tak není divu, že se dostal on i celý národ pod nadvládu velmi zlé ženy. O Achabovi čteme, že se "dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním". (1.Královská 16,30)

"Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám." (Zj 2,20)

Z Bible se dozvídáme, že Nábot Jizreelský měl vinici v Jizre'elu vedle paláce samařského krále Achaba. Ten Nábota jednoho dne požádal, aby mu ji prodal, protože z ní chtěl mít zelinářskou zahradu. "Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích," odpověděl mu Nábot. Když se to dozvěděla Achabova manželka, královna Jezábel, nechala Nábota na základě falešného obvinění ukamenovat k smrti. Příběh, který popisuje 1. kniha královská, se možná zakládá na pravdě. Archeologové totiž lokalizovali místo, kde se Nábotova vinice dříve nacházela.