Jan Křtitel - Marek 6: 17-29

Památka Umučení svatého Jana Křtitele

Mt 14, 1-12

Mk 6, 17-29

Josef Flavius (tvrz Macherus, kde měl královský palác Herodes Antipas)

Jan Křtitel byl synem Zachariáše a Alžběty, tety panny Marie. Byl to prorok, "hlas volající na poušti". Ohlašoval příchod Mesiáše a vyzýval k pokání. Herodovi vyčítal jeho nemravný život a chtěl po něm nápravu. Herodes měl přesto Jana celkem rád, ale dal ho uvěznit. Herodova manželka Herodiana pomoci lsti a své dcery Salome dosáhla toho, že byl Jan Křtitel popraven stětím.

Marek 6: 17-29

Tento Herodes totiž dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláře, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa,

a Jan mu vytýkal: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!"

Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla.

Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.

Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje.

Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: "Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám."

Zavázal se jí přísahou: "Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království."

Ona vyšla a zeptala se matky: "Oč mám požádat?" Ta odpověděla: "O hlavu Jana Křtitele."

Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: "Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele."

Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.

Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři

a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce.

Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu.

BIBLE KRALICKÁ

Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
A všedši hned s chvátaním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele.
Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu.
A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své.

Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.