POSVĚCENÍ ŘÍMSKÉ BASILIKY PANNY MARIE

Nádherný raně křesťanský kostel byl postaven roku 430. Od 5.století se zde nepřetržitě slouží mše. Románská zvonice měřící 75 metrů je nejvyšší ve městě a byla postavena ve 14.století. Překrásný pozlacený strop pochází z renesance, dvojice kopulí z baroka. Kostel je znám svoji výzdobou, mozaiky na postraních stěnách zobrazují výjevy Mojžíše, Abraháma, Izáka, Jakuba . Za zmínku stojí také Cappella Paolina s náhrobkem Sixta V., mramorová dlažba, baldachýn se sloupy z červeného porfyru a bronzu. 

V církevním kalendáři si dnes připomínají Posvěcení římské baziliky Panny Marie. Tato bazilika (S. Maria Maggiore) vznikla pod jiným zasvěcením již ve 4. století na pahorku Esquilinu. Po koncilu v Efesu (431) ji pod novým jménem vysvětil Sixtus III. Stalo se tak právě 5. srpna. 

Tohoto dne o svátku P. Marie Sněžné se v římské bazilice Santa Maria Maggiore koná poutní slavnost s připomínkou zázračného vyznačení místa, na němž pak byla postavena první velká basilika z vůle papeže a nikoli pod císařským patronátem. Událost spojenou se založením každoročně připomíná srpnový sníh okvětních lístků. 

Tento největší mariánský chrám v Římě je prvním chrámem zasvěceným Matce Boží uvnitř římských hradeb. Nachází se na historickém Eskvilinu, pahorku pod čtyřmi jmény: "Santa Maria della Neve" - P. Maria Sněžná, "Basilika Liberiana" - podle papeže, který v r. 352 začal s její stavbou, "S. Maria ad presepem" - Maria s jesličkami (pro fragment Ježíškovy kolébky z Betléma pod hl. oltářem)- název od VII. Století, a "Santa Maria Maggiore" - Panny Marie Větší, což je název nejužívanější. 

Prehistorie okolí místa nás může zavést do 4. stol. př. Kr., kdy tam byla postavena svatyně ochránkyně rodiček (Junony Lucinské) a později v Augustově době zbudováno tržiště, tzv. Macellum Liviae. To bylo za císařského období nahrazeno velkou halou, zvanou basilika, v původním smyslu užití k občanskému i administrativnímu účelu. Na nynější ulici Napoleona III. objevili archeologové zbytky kostela sv. Ondřeje z pátého století. 

V blízkosti těchto míst, za letní noci ze 4. na 5. srpna roku 358, napadl na římském Eskvilinu sníh, jak o něm, coby prostředku označujícím místo pro stavbu chrámu, mluvila Matka Boží ke dvěma mužům ve snu. Jedním byl patricius Jan, bohatý senátor s manželkou a druhým papež Liberius. Oba muži se ráno sešli na vrcholu pahorku a podle tradovaného podání papež vyznačil půdorys chrámu na sněhu. Na Mariino přání se společně podíleli na budování kostela. 

Ten již v V. století za papeže Sixta III. byl celý přestavěn po skončení koncilu v Efesu r. 431, na němž byla Panna Maria označena za Theotokos, Bohorodičku. Stavba velechrámu měla za cíl Mariino uctění a oslavení uznaného titulu. Chrám vydržel bez restaurování až do 18. století.

církevní kalendář