Památka PM - Rt1, Žalm146, Mt22

Za doby soudců nastal v zemi hlad. Jeden muž odešel z Betléma v Judsku, aby přebýval se svou ženou Noemi a dvěma syny v moabských krajinách. Muž se jmenoval Elimelech. Ale Elimelech, muž Noemi, zemřel a ona zůstala sama se svými dvěma syny. Ti se oženili s Moabkami, jedna se jmenovala Orpa a druhá Rút. Bydleli tam asi deset let. Když zemřeli i oba synové, zůstala Noemi sama, bez obou synů a bez muže. Tu se rozhodla se svými dvěma snachami, že se vrátí z moabských krajin. Uslyšela tam totiž, že Hospodin pomohl svému lidu a dal mu chléb. Orpa dala své tchyni polibek na rozloučenou, ale Rút se přidržela své tchyně. Ta jí však řekla: "Hle, tvá švagrová se vrátila k svému lidu a k svému bohu, vrať se a následuj svou švagrovou." Rút odpověděla: "Nenaléhej na mě, abych tě opustila, abych se obrátila a nešla za tebou, neboť kamkoli půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid je mým lidem a tvůj Bůh je mým Bohem!" Tak se vrátila Noemi a s ní se vrátila Moabka Rút, její snacha, z moabských krajin. Přišly do Betléma, když začínala žeň ječmene.

Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův,

kdo doufá v Hospodina, svého Boha.

On učinil nebe i zemi,

moře i vše, co je v nich.

On zachovává věrnost navěky,

zjednává právo utlačeným,

dává chléb lačným.

Hospodin vysvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepým,

Hospodin napřimuje sklíčené,

Hospodin miluje spravedlivé,

Hospodin chrání přistěhovalce.

Podporuje sirotka a vdovu,

ale mate cestu bezbožníků.

Hospodin bude vládnout navěky,

tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?" Odpověděl mu: "`Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."